u babičky je vždycky fajn. moc jsem se těšila, že Dorku vypustím na zahradu na trávník, ale ouha...počasí nás opět nezklamalo a v půlce května jsme museli zatopit v kamnech. obě jsme babičku opouštěly s tekoucím nosem a Dorce jsem při návratu do Prahy naměřila 38. ale i tak bylo prima využívat všech výhod mamahotelu - pravidelná vydatná strava, čas na přípravu jídla pro Dorku, chvíle pro sebe, když babička vzala D do kočáru (a ta vždy usnula - nechápu).
 |
| na ovečky Dorka koukala jako na zjevení |
D využila nekonečného prostoru, který naskytl babiččin obývák - všechno co nebylo pevně připevněno, bylo využito jako chodítko - neuvěřitelná radost v Dorčiných očičkách a neuvěřitelná bezmoc při návratu zpět do našeho pidi bytu - stále do něčeho naráží a prostě to nejede, chjo.
 |
| já už jdu, jdu, jdu.... |
poslední den vykouklo sluníčko a my si mohly užít zahrady..aspoň na pár hodin.
 |
| klobouček nee |
 |
| sedmikrásky Dorce chutnaly, ňam |
shrnuto - podtrženo
___________________________________________________________________
dýchatelný vzduch, hovězí domácí vývar, ovečky, zrovna narozené jehňátko, omamná vůně bezu, hnízdění čápů, ticho, zvonící kaplička, švec -krpce -vůně lepidla, kterou jsem milovala v jeho dílně jako dítě, spokojená Dorka a snad i babička - já určitě
